Paní Radmila (31) ze středních Čech je šťastnou maminkou roční holčičky. Veškerý volný čas věnuje péči o rodinu a mateřskou dovolenou si náramně užívá. Jak sama říká, nechápe ženy, co spěchají po porodu do práce.

Možná proto, že porod sama nezažila, přestože je pravou biologickou matkou svého dítěte. "Ne, není to žádný nesmysl. Prostě naše dcera vznikla ve zkumavce. Má moji a manželovu DNA a je tedy naše.

Jen s tím rozdílem, že oplodněné vajíčko nebylo vráceno zpět do mojí dělohy, ale dělohy náhradní. A tou náhradní matkou se stala, tak trochu řízením osudu, moje tchyně...," vysvětluje paní Radmila a hned dodává: "Je mi celkem jasné, na co se budete ptát. Určitě vás zajímá, proč jsme si vybrali k donošení dítěte právě tchyni. To je na celé věci skoro nejpikantnější."

Po dítěti jsem toužila

Radmila nás po chvíli zasvěcuje do další pikantnosti: "Aby bylo jasno, pojem náhradní matky není u nás v republice legální a naše zákony nic takového nepovolují. Ale na soukromých klinikách se podobné věci přece jen dají zařídit, a když je člověk zoufalý, chytí se každé možnosti."

Radmila se vdávala z lásky a dítě si s manželem oba velice přáli. Plánovali velkou rodinu a těšili se na obyčejný život s dětmi, psem a domkem za městem. "Vím, že to zní hodně naivně, ale nějaká kariéra a peníze a módní hity mi nic neříkají. Už od malička jsem si hrála s kočárkem a panenkami.

Jsem prostě rodinný typ a můj muž mě v tom podporuje. Ani on by si nevzal žádnou vyzáblou kariéristku!" směje se Radmila, ale hned pro jistotu upřesňuje: "Ale nemyslete si, vystudovala jsem vyšší střední a manžel taky. Dneska dost obstojně vydělává a určitě by uživil víc dětí než jen to naše jedno..."

Zhroutil se mi celý svět

Radmila po necelém půlroce snažení o početí miminka navštívila ženského lékaře. Ten při prohlídce neshledal žádný problém a trochu ironicky prohlásil, že se asi mladý pár 'snaží' až moc. "Prý někdy méně znamená více! Taková sprostota. Hulvát to byl, a ne lékař!" zlobí se Radmila, když opakuje lékařův verdikt. Radmila se s takovým závěrem nesmířila a obrátila se na známou pražskou kliniku.

Zde prodělala několik vyšetření, která odhalila příčinu neplodnosti. Závěr byl jednoznačně krutý a definitivní: "Radmila nikdy své vlastní dítě neporodí!" "Byla jsem úplně zdrcená. Zhroutil se mi celý svět a několik dnů jsem byla jako omámená. Pořád jsem si opakovala, že nebudu mít nikdy dítě. Nemohla jsem tomu uvěřit. Manžel se zachoval fantasticky a celou dobu mě utěšoval. Jenže i v jeho očích jsem viděla zklamání!"

Pomůže matka?

Chmury nakonec zahnala Radmilina maminka. Vyprávěla dceři děj filmu, kde matka donosila a porodila dítě své dcery. A také se nabídla, že by byla ochotná pro Radmilu něco podobného podstoupit. "Úplně mě to nadchlo. Najednou se celá naše situace jevila v úplně jiném světle. Budeme mít naše dítě a co na tom, kdo ho porodí! Hned jsem jela do Prahy a všechno jim tam pověděla. Oni jen kroutili hlavami. Prý to nejde, s náhradní matkou nechtějí mít nic společného. No, a tak jsem jela zase domů.

Plačky...," líčí Radmila a dodává: "Ani jsem to manželovi všechno nestačila vylíčit. Hned zasedl k internetu a začal hledat. Trvalo skoro týden, než se po nocích dopátral všech informací, které sháněl. Našel jednu kliniku, kde nám za příslušnou 'dotaci' slíbili pomoc (jestli zde v Česku, nebo v zahraničí, nám manželé nechtěli prozradit. Ale byli prý ochotni podstoupit cokoli a když je dost financí, jde prý všechno a všude, pozn. red.).

Jenže ani pak to neproběhlo bez problémů. Moje matka musela podstoupit téměř ta samá vyšetření co já, a nakonec to vzdala. Byla vyčerpaná a úplně na dně. Uvědomila si, že v jejích padesáti by nebylo těhotenství žádný med! A já? Byla jsem opět na dně a se mnou i můj manžel. Ani jeho už nic nenapadlo a začal opatrně mluvit o možnosti adopce.

Nabídka od tchýně

Nakonec přišla s nečekaným nápadem tchýně. Ženská, se kterou jsem se od prvního okamžiku neměla vůbec ráda. Ne, že by mi něco dělala, to ne. Ale prostě jsme si tak nějak nepadly do oka. Možná vzájemná řevnivost a možná jen nedůvěra. Je jen o rok starší než moje matka, ale vypadá minimálně na 60. Když se nabídla, že mi dítě donosí, nevěřila jsem svým uším. Také můj manžel byl v šoku. Vůbec jsme nevěděli, co říct. Ale ona se zachovala fantasticky. Řekla všechno za nás.

Přiznala, že i ona měla ke mně výhrady a nese část viny za náš ne zcela dobrý vztah. Ale teď, když jde o naše dítě a její vnouče (řekla vnouče, tím si mě získala!), udělá pro ně prý všechno." Radmila i tchýně podstoupily hormonální léčbu a po několika pokusech se celý záměr zdařil. Ve zkumavce oplodněná vajíčka byla implantována do dělohy Radmiliny tchyně. Po 7 měsících napjatého očekávání porodila tehdy již dvaapadesátiletá žena (samozřejmě velice diskrétně) císařským řezem krásnou holčičku!

"Neumíte si představit ten pocit, držet naši malou v náručí! Tchyně byla velmi taktní a dítě nám předala se slovy, že je jen naše a ona jeho babička. Jsem jí tak vděčná, že to nemohu slovy ani vyjádřit. Žena, kterou jsem kvůli prkotinám tolikrát před svými kamarádkami pomlouvala, pro mě udělala něco tak úžasného!" kroutí dojatě hlavou Radmila.

Podává nám několik fotek. Dnes vypadá jinak, změnila barvu vlasů a viditelně pohubla. A na odchodu dodává: "Za vlastní dítě jsem moc vděčná a ráda bych svůj dluh nějak splatila. O té adopci s manželem vážně uvažujeme a jsme odhodlaní přijmout několik dětí, které nás potřebují!" Doufejme, že i tohle přání se jí splní. Zatím se na nás z kočárku směje nádherná, tmavovlasá holčička.

(Jackie)...